Tonic

Rukou Tě hladím, hraju ve strunách vlasů
a do svítání je ještě dost času.
Dno sklenice chladí dva zbylé ledy,
Ty se mi touláš, někde u Andromedy.

Proč jsem Ti dával do Toniku Gin,
to byla snaha, trošku Tě povzbudit,
pro sebe broukám si Imagine,
bylo by kruté, ze snu Tě probudit.

Ulicí temnou jen taxíky jezdí.
Jsi tady se mnou, anebo v souhvězdí.
Já si Tě hledám, mraky Tě skryjí,
okno je smutnou, lesklou galérií.

Ráno mi zmizíš, takhle věci se dějou.
Nazvu Tě nejspíš mou Kasiopeou,
ty hvězdo bludná, proč jméno Ti dávám,
jsem zase u dna a ráno sám vstávám.

zpět domů

tisk